V Thajsku jsme celkem navštívily tři ostrovy: Koh Samet, Koh Lantu a Koh Chang. Základní informace se dočtete právě v tomto článku. Po ostrovech se lze pohybovat pomocí motorek nebo místní MHD – jde o auta pro cca 10 lidí, cena se odvíjí od vzdálenosti, případně od obsazenosti (maximálně však okolo 600 Bathů za celé auto). Před návštěvou je dobré si zjistit jaká je sezóna (monzuny/sucho). Některá místa mohou být nedostupná, či vodopády mohou být vyschlé. Koh Samet Ko Samet je malý, hornatý ostrov vzdálený cca 200 km od Bangkoku. Je 6 km dlouhý a 2 km široký. Při výstupu na ostrově zaplatíte 200 Bathů poplatek za vstup do národního parku. Na východním pobřeží jsou krásné pláže na koupání, na západě pěkné view pointy se západem slunce. Na severu ostrova je menší, asi hodinový, trek na druhou nejvyšší horu na ostrově. Koh Samet se dá projet na motorce, kterou si můžete půjčit za 400 Bathů na den. Z ostrova se také organizují šnorchlovací výlety. Celodenní výlet na 5 ostrovů vyjde asi na 600 Bathů + se platí další poplatek 100 Bathů za vstup do národního parku. Pláž na ostrově Koh Samet Koh Lanta Nachází se v provincii Krabi, takže patří mezi často navštěvované ostrovy. Měří asi 25 km na délku a 6 km na šířku. Západní pobřeží lemují překrásné pláže, dostupné z jedné silnice, vnitrozemí ostrova tvoří plantáže kaučukových stromů. Pro objevování ostrova si můžete půjčit motorku za poplatek 250 Bathů na den. Navštívit můžete třeba sloní rezervaci nebo se projít k vodopádu Khlong Chak, kde zaplatíte za vstup do národního parku 200 Bathů. Časté jsou z Koh Lanty výlety na snad nejznámější Koh Phi Phi Island, nebo potápění či šnorchlování. Při plánování těchto aktivit je určitě dobré si dát pozor na roční období, protože zde může být hodně medúz. Khlong Chak vodopád na ostrově Koh Lanta Koh Chang Ko Chang – neboli sloní ostrov je druhý největší ostrov Thajska. Na délku měří 30 km a je 18 km široký. Celé západní pobřeží ostrova tvoří dlouhé písečné pláže, vnitrozemí je tvořeno nepropustnou džunglí. Přístup do moře je velmi pozvolný a není všude. Na ostrově je nádherná příroda a krásné view pointy se západem slunce. Do džungle lze jít pouze s průvodcem, cena: 1200 Bathů/osobu. Na prozkoumávání ostrova si lze zapůjčit motorku za 250 Bathů na den. Navštívit můžete mangrovníky, rybářské vesničky nebo třeba opuštěný hotel Galaxy a vodopád Prau Talay, kde se platí vstup 100 Bathů. Výhled z ostrova Koh Chang Přístav na Koh Sametu Koh Samet Koh Samet Koh Chang Opuštěný hotel Galaxy na Koh Changu Opuštěný hotel Galaxy na Koh Changu Opuštěný hotel Galaxy na Koh Changu Vodopád Si Tho na Koh Changu (v období sucha) Mangrovy na Koh Changu Mangrovy na Koh Changu

V předešlém článku o nejvyšší hoře Thajska jste se dočetli o začátku výletu, který obsahoval návštěvu národního parku Doi Inthanon a návštěvu slonů v Living Green Elephant Sanctuary. Po tom, co jsme sjeli serpentýny z nejvyšší hory Thajska, ocitli jsme se mimo civilizaci za malými vesničkami u řeky a lesů. Když jsme vystoupili, před sebou jsme uviděli pět slonů na obřím prostranství, jak spokojeně baští nebo se prochází. Než jsme se k nim vydali, dostali jsme patřičná poučení o tom, jak se chovat a nechovat. Kdyby vás to náhodou někdy čekalo, tady jsou: Nestát za slonem, jelikož má velkej zadek, takže vy ho sice vidíte, ale on vás ne. Neutíkat před slonem, nebo začne utíkat taky. Na vás. Nesahat slonovi na břicho nebo vás nakopne. Nestát mezi dvěma slony, aby se nepřiblížily boky k sobě a neudělali z vás sandwich. Nesahat slonům do očí, protože to nemají rádi, stejně jako my. Neuhýbat slonovi s jídlem, protože ho to nečiní šťastným. Living Green Elephant Sanctuary Dostali jsme na sebe modrý svršek a přes rameno tašku s dobrůtkami pro slony. Takže cukrovou třtinu a banány. Vešli jsme do ohrady a pomalu se rozešli k těm velikánům. Po chvíli už jsme je krmili a vychutnávali si kouzlo okamžiku. Vidět před sebou takového velkého majestátního tvora v nás vzbouzelo respekt. Když nám vybrakovaly tašky, vyfotili jsme se, pomazlili a vyrazili na společné koupání do řeky. Sloni měli samozřejmě přednost, protože kdybychom se tam nahrnuli první my, asi si dovedete představit, co by z nás zbylo potom, co si sloni začali do vody lehat. Dostali jsme kyblíčky a cákali na slony vodu. Sloni zase chobotem cákali vodu na nás, a tak jsme tam blbli jako malí. Když už měli sloni dost, vydali se vyválet do jemné zeminy, která jim slouží jako ochrana proti slunci a všelijaké havěti. Poté, co dokončili svůj rituál, rozloučili jsme se s nimi a strávili ještě klidnou chvilku pozorováním. Byl to opravdu krásný zážitek a rozhodně doporučujeme podpořit místa, kde se ke zvířatům chovají s láskou. My můžeme stanici Living Green Elephant Sanctuary jedině doporučit. Slonice a slůňátko Living Green Elephant Sanctuary Living Green Elephant Sanctuary Living Green Elephant Sanctuary Living Green Elephant Sanctuary

Rozhodly jsme se, že vyzkoušíme nějaký ten placený výlet. A jelikož jsme moc chtěly navštívit slony, daly jsme se do vyhledávání. S našimi požadavky to chvilku trvalo. Nejsme totiž zastánkyně klasických turistických míst, kde mají slony uvázané řetězy a platíte za to, abyste se na nich projely. My jsme hledaly místo, kde bude jen pár sloníků v co nejpřirozenějším prostředí a s co nejšetrnější péčí. To se nám nakonec povedlo, a tak jsme vyrazily na výlet s Living Green Elephant Sanctuary. Koupily jsme si celodenní výlet, který obsahoval procházku Národním parkem Doi Inthanon, návštěvu nejvyšší hory Thajska v tomto Národním parku a výlet za slony. Vyšlo nás to na 3.780 bathů (2.457 Kč) a opravdu to stálo za to. Ráno nás před hotelem nabral mini bus s pár cestujícími. Po cestě nás průvodce Jake seznámil s plánem. Sdělil nám, že k obědu bude monkey (opice), a že během procházky džunglí budeme mít štěstí, pokud uvidíme pavouka, větší štěstí, pokud uvidíme hada a vůbec největší štěstí, když neuvidíme nic. Měli jsme štěstí a viděli jen tohohle krasavce. Jen co jsme přijeli do NP Doi Inthanon, všichni naši spolucestující začali obouvat tenisky. Nervózně jsme koukaly na svoje sandály a představovaly si, výšlap po sesouvajícím se štěrku a prodírání se ostrými keři. Když jsme se pak ocitly na normální lesní cestě a zaznamenaly, že náš průvodce má Crocsy a ponožky, dost nás to pobavilo. Procházka džunglí trvala cca tři hodinky. Šli jsme kolem krásných vodopádů, navštívili vesničku, kde vyrábí kávu a poslechli si, jak že to vlastně dělají. Najedli jsme se (díky Bohu ne opice), dali ochutnávku čajů, kávy a nasedli zpět do autobusu. Národní park Doi Inthanon My: „My jedeme na nejvyšší horu autobusem?“ Jake: „Ano.“ My: „Myslely jsme si, že tam dojdeme.“ Jake se směje: „Nahoru jdou za rok pěšky tak tři lidi.“ My: „To je to tak nebezpečný?“ Jake: „Jasně. Silnice není moc široká a jezdí tam hodně aut.“ My: „Myslely jsme, že bychom šly džunglí.“ Jake: „Tam ale není žádná stezka.“ To bylo trochu zklamání, ale nevadí. Tak se na tu nejvyšší horu s výškou 2.565.3341 m.n.m. svezeme. Nejvyšší bod je skrytý v chladném lesíku, a když se sjede trochu níž, najdete tam dvě velké pagody na počest královské rodiny, stojící naproti sobě. Hezké výhledy z hory do okolí nechybí. Nejvyšší hora Thajska Doi Inthanon Pagoda Doi Inthanon Prošli jsme si pagody, shlédly dolu na ten širý svět a vydaly se zpět k našemu dopravnímu prostředku, který se z nás po cestě pokoušel vyklepat duši. Konečně jedeme za slony! Pokračování o návštěvě slonů najdete v dalším článku: Výlet za slony Pha Dok Seaw Waterfall Pha Dok Seaw Waterfall NP Doi Inthanon Nejvyšší hora Thajska Doi Inthanon Pagoda v NP Doi Inthanon

Není úplně jisté, odkud přesně kmen Karen pochází, ale s největší pravděpodobností z Tibetu nebo pouště Gobi. Postupně se přesunul na jih do Myanmaru a severního Thajska. Karenští lidé jsou považováni za nejekologičtější z horských kmenů, protože praktikují střídání plodin, čímž chrání les. Jsou také jediný kmen v Thajsku, který vlastní a pracuje se slony. Jako vysoce kvalifikovaní mahouti (vodiči slonů) mají dlouhou historii a se slony mají velice blízký vztah. V minulosti je používali hlavně na práci v lesích. Historie nošení prstenců okolo krku Dříve kmen Karenů nenosil prsteny na krku, až do jejich zlaté doby. Tehdy kmen napadli tygři a kousnutím do krku zabili několik členů kmene. Kmen to znepokojilo natolik, že vůdkyně (která byla zároveň i čarodějka), přinášela oběti divokým duchům a nařídila kmenovým dívkám a neprovdaným ženám nosit prsten na krku, aby se vyhly smůle. Nejdříve používali zlatý prsten, když se později stalo zlato vzácným a drahým, nahradili ho mosazí, kterou používají i dnes. Nejdelší zaznamenaný mosazný prstenec měl 25 smyček a vážil 8 kg. Normálně se krční cívka skládá ze dvou sad. První sada slouží jako základ pro druhou sadu a jsou k sobě uzamčeny závorou (lze je oddělit pro čištění). Původní členové kmenu začali dávat prstence dívkám od 5 let. Zajímavé na tom je, že ženy z kmene Karen nemají delší krky, ale tíhou prstenců mají níž ramena. Způsob nasazování prstenců a jak se deformují ramena Naše návštěva Longneck Karen Village v severním Thajsku Do Karen Village (ve které žije celkem pět kmenů) jsme vyrazily z Chiang Rai na skútrech.  U vstupu, který stál 300 BTH, dostanete mapku pro lepší orientaci. Nejdříve jsme šly do vesniček Akha a Yao, bohužel to byla jen ukázka, jak dostat z turistů peníze. Jediné, co jsme zde viděly byly stánky se suvenýry a ukázka hry na bubny. Suvenýry měli přesně ty, co koupíte kdekoliv jinde v Thajsku. Konečně jsme došly do vesničky Karen, kde jsme potkávaly ženy s prstenci okolo krku. Zde vyráběli šátky a mosazné šperky. Před samotným fotografováním jsme se vždy zeptaly, zda smíme a nevadí jim to. Jediné autentické místo byla zdejší školka. Zde jsme se také asi nejdéle zastavily. Děti si hrály bez ohledu na procházející davy turistů. Jejich hra připomínala naši „gumu“, tak jsme hned zavzpomínaly na naše školní léta. Celá procházka i se zastávkami nám trvala asi 45 minut. Je trochu škoda, že se nedozvíte žádné nové zajímavé informace. Jediné čeho se zde dočtete je, jak můžete místním přispět na živobytí. Obyvatelé vesnice Karen Hrající si děti ve školce Tradiční tkaní šátků

Chiang Saen je malé a klidné město, ležící na severu Thajska poblíž hranic. Na turisty tam nejsou tolik zvyklí, jako jižněji. Je to město, které se stalo naším odrazovým můstkem pro návštěvu Golden trianglu, což je místo, kde se setkávají hranice tří států: Thajska, Laosu a Myanmaru. Zlatý trojůhelník Měly jsme v plánu si tam půjčit motorky a udělat si výlet právě na Golden triangle. Bohužel ve městě jsme zjistily, že půjčit si tu motorku je v podstatě nadlidský úkol. Když už se podařilo půjčovnu najít, mohly jsme si motorku zapůjčit pouze od jedné hodiny odpoledne do čtyř hodin, což je opravu krátká doba. Nakonec nás zachránila kola, která jsme měly na hotelu. Ovšem zachránila je silné slovo, což si můžete přečíst v našem článku: Zlatý trojúhelník na severu Thajska. Na kolech kolem Zlatého trojúhelníku Co navštívit v Chiang Saen? Můžete se vydat na Night market, podél břehu řeky Mekong. Místí zde rozloží veškeré své pojízdné restaurace a rozhodí koberce s polštářky. Můžete si tak dát romantickou večeři za zvuků mísící se hudby z jednoho stánku do hudby druhého. Nechat se omámit výraznými vůněmi smaženého masa a zeleniny a pozorovat přitom záři budov z druhé strany břehu řeky, kde se nachází Laos. Night market v Chiang Saen Přes den se vyplatí zajít podívat na Wat Chedi Luang, chrám na okraji města. Je to místo tiché a milé, nebýt těch hejn komárů. Takže repelent s sebou. Wat Chedi Luang Ráno se na hlavní ulici rozprostírá trh s ovocem, pochutinami a vším možným, co vás napadne. Než se na trh vydáte, doporučujeme usednout na břehu řeky Mekong a užít si východ slunce nad Laosem. My jsme sice měly mlhu, ale i tak jsme si to užily a pozorovaly, jak se řeka probouzí. řeka Mekong Wat Chedi Luang Wat Chedi Luang Wat Chedi Luang Wat Chedi Luang Wat Pa Sak ranní řeka Mekong Night market v Chiang Saen

Zlatý trojúhelník neboli Golden triangle je zajímavé místo na severu Thajska za městem Chiang Saen. Je to místo, kde se na řece Mekong setkávají hranice tří států: Thajska, Laosu a Myanmaru. Tohle místo nešlo vynechat, a tak jsme se ubytovaly v Chiang Saen a rozhodly se vydat ke Zlatému trojúhelníku kolmo. Jakože na kole. A to nechtěně hned dvakrát. Zjistily jsme, že na hotelu máme k dispozici kola zdarma. Zní to jako výhra, ale nebylo tomu tak, což nás mohlo napadnout už z rozhovoru se slečnou recepční. My: „Můžeme si zítra půjčit dvě kola?“ Recepční: „Jistě. A kam pojedete?“ My: „Na Golden triangle.“ Recepční třeští oči: „Golden triangle?! Ale to je deset kilometrů tam a deset zpátky.“ My: „My víme, to je v pohodě.“ Recepční chvíli přemýšlí a pak s pozdvihnutím ramen odvětí: „Ok.“ Druhý den ráno jsme nasedly na kola a hned pochopily údiv recepční. To, že Míše neustále padal stojánek, by se ještě dalo zvládnout, ale protáčející se řídítka byla opravdová výzva. Řekly jsme si ale, že to dáme. Bylo to jen 10 km tam a 10 km zpět. Po čtyřech kilometrech se Míši kolo rozhodlo, že ty starý šlapačky už nechce a nechá je téměř upadnout. Na okraji čtyřproudovky tak byla naše záchrana projíždějící strážník. Seskočil z motocyklu, poštrachal se ve vypadnutých šplapačkách a oznámil, že je to rozbitý. Odstavil kolo na kraj, nabral Míšu a vyrazil s ní směr hotel. Klárka mezi tím svištěla za nimi na jejím kole, které zatím docela drželo. pomáhající pan strážník Když strážník vyhodil Míšu u hotelu, šel na recepci vysvětlit, co se stalo. S úsměvem se rozloučil a zanechal Míšu osudu. Recepční jí nabídla poslední volné kolo. Míša: „A vážně na tom kole dojedu do Zlatého trojúhelníku?“ Recepční: „Samozřejmě.“ Míša: „Jste si tím jistá?“ Recepční: „Samozřejmě.“ Míša: „Ale co už…“ čapla kolo a vyjela ven za Klárkou. Golden triangle A tak se stalo, že jsme se opět vydaly na nejsevernější sever a opravdu tam dojely. Zaparkovaly kola a celé si to tam prošly. Pěkné místo, ten Zlatý trojúhelník. Viděly jsme hranice, chrámy, sochy, muzeum opia, mnicha alá DJ, zkrátka všechno. Po cestě zpět jsme se rozhodly risknout životnost našich dopravních prostředků a udělat si trochu okružní jízdu po okolí. A tak jsme na kole projely krásnou thajskou krajinou plnou rýžových polí, banánových i ananasových plantáží a malebných vesniček. A světe div se, na těch kolech jsme v pořádku dojely i zpátky na hotel. Golden triangle doporučujeme určitě navštívit, a když budete mít čas, koukněte i po okolí. Rýžová pole v okolí Zlatého trojúhelníku Golden triangle Buddha Hraniční bod tří států: Thajsko, Maynmar, Laos Hranice na řece: Thajsko, Myanmar, Laos Brána Zlatého troúhelníku Golden triangle Socha u Zlatého trojúhelníku My Nad Zlatým trojúhelníkem Nad Zlatým trojúhelníkem

Vešly jsme do komplexu chrámu Wat Lok Moli v Chiang Mai. I když zde bylo relativně dost lidí a samozřejmě nechybělo ani jezírko s umělou mlhou, tento chrám v nás vzbuzoval klid a pokoj. Procházely jsme k zadní pagodě, kde bylo zavěšených spoustu Lanna luceren a tung. Chrám Wat Lok Moli v Chiang Mai Místní mnich nám řekl, že je možné si jednu tungu koupit za 60 Bathů a pověsit si ji. Tímto příspěvkem se udělá oběť Buddhovi. Jedinec tím vylepší svůj osud a posílí ctnosti svého znamení zvěrokruhu. Dále má pomoci s prosperitou životní i rodinnou. Zlepšit si karmu, to zní přece skvěle, ne? Každá jsme si tedy vybraly jednu tungu (samozřejmě naše nejoblíbenější barvy) a šly si je popsat. Fixem jsme si zvýraznily své znamení zvěrokruhu dle čínského kalendáře a dále dopsaly jméno, příjmení, datum narození a aktuální věk. Pak už jsme si jen půjčily bambusové tyče a pověsily je. Je zvláštní jak na člověka může zapůsobit i takováhle maličkost. Obě jsme s pokorou a v naprosté tichosti chvíli pozorovaly naše tungy plápolající ve větru a poté bez jediného slova odešly z prostor chrámu. Pagoda se zavěšenými Lana lucernami a tungami

Po zkušenostech s kolem jsme se rozhodly prohloubit znalost jízdy vlevo a půjčily si skútry. Klárky to bylo jedno velké poprvé, nikdy motorku neřídila a ani v jízdě autem není nijak zběhlá. Míša má sice řidičák i na motorku, ale od jejích 16ti, kdy ji řídila naposledy, už taky nějaká doba uběhla. Po instrukcích, jak vůbec skútr funguje, čím se krmí a startuje, jsme velice nejistě vyjely. Naším cílem byly 3 čajové plantáže, na které jsme se obě moc těšily. Tea Plantation 101 Doi Mae Salong Zde jsme měly ochutnávku čajů od 2 výrobců. Oba se jmenovali stejně, po názvu plantáže, ale měli rozdílná loga a přístup. První ochutnávka byla, za nás, dost neosobní a čaj připravovali z nálevových sáčků. Nicméně i tak chutnal lépe než leckteré sypané čaje, co jsou běžně k dostání u nás. U druhého výrobce byl čaj sypaný a připravovaný klasickým způsobem. Ochutnaly jsme tam snad všechny druhy a dokonce je požádaly o čaj do plecháčku navíc, abychom si ho mohly vychutnat i s výhledem na plantáž. Ochotně nám ho udělali zdarma. Nakonec jsme u nich utratily víc, než je náš denní rozpočet, ale nešlo nekoupit tak skvělý čaj. Nutno podotknout, že toto místo nebylo přeplněné turisty a působilo klidným a harmonickým dojmem. Tea Plantation 101 Doi Mae Salong má za nás pět hvězd z pěti Tea Plantation 101 Doi Mae Salong Wang Put Tan Tea Plantation I když je toto místo vzdálenější od velkých měst, narazily jsme zde na více turistů než u předchozí plantáže. Měli tam moc pěkné posezení s výhledem do okolí a hned jsme se shodly, že si tam chceme vychutnat oběd. Nabídka jídla byla celkem omezená, což by ani nevadilo, ale byly jsme dost zklamané. Závitky s omáčkou nebyly úplně skvělá volba, ale čaj byl dobrý. Na této plantáži jsme si nejvíce užily procházku, která byla moc příjemná. Wang Put Tan Tea Plantation má za nás tři hvězdy z pěti Wang Put Tan Tea Plantation Choui Fong Tea Všechny agentury dělající tour okolo Chiang Rai zastavují přesně tam, proto je tato čajová plantáž dost komerční. Už při příjezdu (a to jsme tam byly po čtvrté hodině), jsme viděly nejvíce lidí ze všech předešlých míst. Plantáž byla nádherná, možná až příliš upravená. Po zaparkování motorek jsme vyběhly na jeden ze dvou vrcholků plantáže. Užily jsme si výhled a vydaly se na ochutnávku čajů, která byla trochu neosobní (ovšem při počtu návštěvníků ani není divu). Čaje byly chuťově dobré a jemné, nicméně nejvíce jsme si pochutnaly na první plantáži. Vzhledem k návštěvnosti je pochopitelné, že zde měli největší výběr co se týče suvenýrů, jídla i dezertů. Daly jsme si točenou zmrzlinu ze zeleného čaje asi za 70 báthů (cca 45 Kč) a musíme říct, že lepší jsme nejedly. Choui  Fong Tea má za nás tři hvězdy z pěti Choui Fong Tea Ochutnávka čajů v 101 Doi Mae Salong Náš plecháček v 101 Doi Mae Salong Wang Put Tan Choui Fong Tea Čajová zmrzlina v Choui Fong Tea

Thajsko je zemí pestrobarevných chrámů. Téměř na každém kroku na jeden narazíte. My vám prozradíme naši zkušenost s těmi známými i objevenými náhodou. Wat Rong Khun – White temple – Bílý chrám Nejznámější a turisty nejoblíbenější chrám severu White temple. Vedle silnice stojí bílý bohatě zdobený chrám. Můžete si koupit vstup za 100 thb a projít se po udržované chrámové zahradě a po vnitřku chrámu. Nás lehce odradily davy turistů a tak jsme si chrám jen obešly a vyfotily z venku.  Doporučujeme chrám navštívit spíše v ranních hodinách, kdy tam ještě nejsou takové návaly lidí. Nicméně je to opravdu zajímavý chrám severního Thajska a stojí za návštěvu. Wat Rong Khun má za nás tři hvězdy z pěti Wat Rong Khun – White temple – Bílý chrám Wat Rong Suea Ten – Blue temple – Modrý chrám Tento chrám je též jedním z nejznámějších v Chiang Rai. Oproti Bílému chrámu je umístěn v ústraní. Navíc se jedná o poměrně velký komplex, tudíž se turisté vcelku snadno rozprostřou. Vstup je zdarma. V modro-zlatém chrámu se můžete poklonit Buddhovi a přispět na jídlo mnichům v podobě stříbrných a zlatých destiček, které stojí 20 bathů. Nezapomeňte se zapsat do návštěvní knihy. Poblíž chrámu je strana věnovaná stánkům. Co byste rozhodně neměli minout, je stánek s kokosovou modrou zmrzlinou. Milá paní vám v něm připraví modrou kokosovou zmrzlinu s kousky kokosu v kokosové skořápce. Navíc dostanete modrou kokosovou vodu. Cena 50 bathů se rozhodně vyplatí. Moc jsme si pochutnaly. Navíc modrá zmrzka u Modrého paláce je téměř povinnost. Wat Rong Suea má za nás čtyři hvězdy z pěti Wat Rong Suea Ten – Blue temple – Modrý chrám Wat Doi Phrabat Jak sami vidíte, tento chrám nemá anglické ani české přízvisko. Je to jeden ze sta „obyčejných“ chrámů v Chiang Rai. My jsme na něj přišly úplnou náhodou. Po cestě autobusem z Bílého chrámu jsme vystoupily dřív, koukly do mapy a zamířily právě sem. Chrám je zastrčen na kraji města v řídkém lesíku. Vedou k němu schody lemované dračími hřbety. Už když po nich stoupáte, zalívá vás pocit klidu a míru. To ticho. Nikde ani noha. Pak se objevíte u chrámu a musíte se usmívat. Přesně takhle jsme si představovaly klášterní atmosféru. V tichosti jsme si obešly chrám, oltář s obřím otiskem Buddhovi nohy i obří sochu. Chvíli jsme pozorovaly místní ženy, které seděly na zemi a z bambusu vyráběly plot. Vřele nás pozdravily a my se posadily a nasávaly atmosféru naplno. Tohle je ono. Wat Rong Suea má za nás pět hvězd z pěti Wat Doi Phrabat Co je a není vhodné dělat v takovém chrámu najdete v našem článku: Pravidla chování v buddhistickém chrámu. Wat Rong Khun – White temple Wat Rong Suea – Blue temple Wat Rong Suea – Blue temple Wat Doi Phrabat Wat Doi Phrabat – otisk Buddhovi nohy Wat Doi Phrabat