Znáte ten pocit, když sedíte ve skupince lidí, kterým nerozumíte? Přesně tak to vše začalo… Byla jsem podruhé u svých přátel v Malajsii a oni si začali mezi sebou povídat malajsky. Říkala jsem si, že tady určitě nejsem naposledy, tak jsem se rozhodla alespoň základy naučit. Kamarádka mi poradila, ať si do Duolinga (mobilní aplikace na výuku cizích jazyků) stáhnu indonéštinu, protože malajština zde není a indonéština je téměř stejná. Začala jsem se tedy učit. Asi dva dny poté jsem narazila na Facebooku v jedné z cestovatelských skupin na inzerát holčiny, která hledala společníka na cestu do Indonésie, kde chtěla dobrovolničit. No není to znamení? Datum její cesty byl zrovna v termínu, kdy jsem nic v plánu neměla. Říkala jsem si, že jí zkusím napsat a uvidíme. Teď jsem tady na Lomboku, kde pomáhám s výukou angličtiny a jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná. Občas je fajn, nechat vše plynout a cesta se ukáže sama… Chceš taky učit děti v Indonésii angličtinu? Můžeš se sem vydat pod záštitkou české neziskové organizace Škola v ráji, stejně jako já!
Nejvyšší hora Thajska Doi Inthanon
Rozhodly jsme se, že vyzkoušíme nějaký ten placený výlet. A jelikož jsme moc chtěly navštívit slony, daly jsme se do vyhledávání. S našimi požadavky to chvilku trvalo. Nejsme totiž zastánkyně klasických turistických míst, kde mají slony uvázané řetězy a platíte za to, abyste se na nich projely. My jsme hledaly místo, kde bude jen pár sloníků v co nejpřirozenějším prostředí a s co nejšetrnější péčí. To se nám nakonec povedlo, a tak jsme vyrazily na výlet s Living Green Elephant Sanctuary. Koupily jsme si celodenní výlet, který obsahoval procházku Národním parkem Doi Inthanon, návštěvu nejvyšší hory Thajska v tomto Národním parku a výlet za slony. Vyšlo nás to na 3.780 bathů (2.457 Kč) a opravdu to stálo za to. Ráno nás před hotelem nabral mini bus s pár cestujícími. Po cestě nás průvodce Jake seznámil s plánem. Sdělil nám, že k obědu bude monkey (opice), a že během procházky džunglí budeme mít štěstí, pokud uvidíme pavouka, větší štěstí, pokud uvidíme hada a vůbec největší štěstí, když neuvidíme nic. Jen co jsme přijeli do NP Doi Inthanon, všichni naši spolucestující začali obouvat tenisky. Nervózně jsme koukaly na svoje sandály a představovaly si, výšlap po sesouvajícím se štěrku a prodírání se ostrými keři. Když jsme se pak ocitly na normální lesní cestě a zaznamenaly, že náš průvodce má Crocsy a ponožky, dost nás to pobavilo. Procházka džunglí trvala cca tři hodinky. Šli jsme kolem krásných vodopádů, navštívili vesničku, kde vyrábí kávu a poslechli si, jak že to vlastně dělají. Najedli jsme se (díky Bohu ne opice), dali ochutnávku čajů, kávy a nasedli zpět do autobusu. My: „My jedeme na nejvyšší horu autobusem?“ Jake: „Ano.“ My: „Myslely jsme si, že tam dojdeme.“ Jake se směje: „Nahoru jdou za rok pěšky tak tři lidi.“ My: „To je to tak nebezpečný?“ Jake: „Jasně. Silnice není moc široká a jezdí tam hodně aut.“ My: „Myslely jsme, že bychom šly džunglí.“ Jake: „Tam ale není žádná stezka.“ To bylo trochu zklamání, ale nevadí. Tak se na tu nejvyšší horu s výškou 2.565.3341 m.n.m. svezeme. Nejvyšší bod je skrytý v chladném lesíku, a když se sjede trochu níž, najdete tam dvě velké pagody na počest královské rodiny, stojící naproti sobě. Hezké výhledy z hory do okolí nechybí. Prošli jsme si pagody, shlédly dolu na ten širý svět a vydaly se zpět k našemu dopravnímu prostředku, který se z nás po cestě pokoušel vyklepat duši. Konečně jedeme za slony!
Legenda o Tiomanu
Před dávnými časy, kdy tu ještě vládli draci, se jedna krásná čínská princezna měla provdat za singapurského prince a stát se tak královnou. Když letěla na svou svatbu, tak pozorovala přírodu kolem, zvířata i lidi. Protože už byla po dlouhé cestě unavená a uviděla krásnou křišťálově čistou vodu kdesi v Jihočínském moři, rozhodla se zde odpočinout. Když se probudila, viděla na svém těle hrající si opice, ve stínu odpočívající milence a nádherné pestrobarevné ryby skotačící kolem její nohy. Rozhodla se zde zůstat a být tak mořskou princeznou, být útočištěm pro všechny, kdo to potřebují. Silou se zaryla více do dna moře a pod vodou se proměnila v nádherné skály a korálové útesy. Své tělo nechala pokrýt stromy a zelení, a tak vznikla hustá džungle. Princezna se stala ostrovem Tioman, uprostřed oceánu, nabízející útočiště a vřelost všem. Dnes dračí princeznu poznáme dle dvou vrcholků (rohů), které vyčnívají vysoko nad ostatní části ostrova. Někteří dokonce tvrdí, že její duše stále žije na ostrově a nabízí tak všem ochranu. Tím, jak princeznu toto místo přitahovalo, přitahuje Tioman i ostatní a ti tu pak chtějí také zůstat.
