Znáte ten pocit, když sedíte ve skupince lidí, kterým nerozumíte? Přesně tak to vše začalo…
Byla jsem podruhé u svých přátel v Malajsii a oni si začali mezi sebou povídat malajsky. Říkala jsem si, že tady určitě nejsem naposledy, tak jsem se rozhodla alespoň základy naučit. Kamarádka mi poradila, ať si do Duolinga (mobilní aplikace na výuku cizích jazyků) stáhnu indonéštinu, protože malajština zde není a indonéština je téměř stejná. Začala jsem se tedy učit. Asi dva dny poté jsem narazila na Facebooku v jedné z cestovatelských skupin na inzerát holčiny, která hledala společníka na cestu do Indonésie, kde chtěla dobrovolničit. No není to znamení? Datum její cesty byl zrovna v termínu, kdy jsem nic v plánu neměla. Říkala jsem si, že jí zkusím napsat a uvidíme.
Teď jsem tady na Lomboku, kde pomáhám s výukou angličtiny a jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná. Občas je fajn, nechat vše plynout a cesta se ukáže sama…
Chceš taky učit děti v Indonésii angličtinu? Můžeš se sem vydat pod záštitkou české neziskové organizace Škola v ráji, stejně jako já!
Nahrávání ...