Letenky do Thajska jsme se snažily poskládat co nejlevněji, takže jsme letěly z Vídně do Dammámu s Wizz Air, pak s Vistara do Bangkoku (s mezipřistáním v Indii) a nakonec s Thai Airways do Chiang Rai. Celkově nás to takto vyšlo na cca 9 000Kč i s odbaveným zavazadlem.
Problém vznikl při přistání v Dammámu. Když jsme procházely pasovou kontrolou, chtěli po nás víza. Snažily jsme se doptat na co je potřebujeme, když neopustíme letiště, ale pán si stál za svým. Po několika minutách a nezodpovězených „proč“ nám jiný muž lámanou angličtinou řekl, že když znovu odbavujeme zavazadlo, potřebujeme víza. U okénka, kde je vyřizují nás poslali rovnou k automatům. Zde bylo nutné vše vypsat, naskenovat pas i otisky prstů. Zaskočila nás položka místa pobytu v Dammámu, ale tam jsme napsaly jen „letiště“.
Celý proces vyřešení víz nám trval asi 30 minut (nebyla tam fronta). Největším překvapením (v tom špatném slova smyslu) byla ale cena. Za jedno vízum jsme platily 480 SAR, což je necelých 3 000 Kč. Samozřejmě jsme to poté zkoušely hledat a dohledaly jsme, že je toto bohužel běžná praxe ve více arabských městech. Upozorňuje na to i Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Při kratší době přestupu je určitě vhodné si udělat e-víza. Cena je stejná jako na letišti, nicméně ušetříte dost času na imigrační kontrole.
Pro nás z toho vyplynulo jedno důležité ponaučení a to, že je nutné sledovat i podmínky tranzitu v jednotlivých zemích. Někdy se očividně víc vyplatí dražší letenka než znovu odbavovat zavazadlo.