Podle Klárky
Na Instagramu jsem náhodou narazila na jednu českou holku, která se vdala v Malajsii a hledala dobrovolníky na výpomoc v kavárně. Probrala jsem to s mým cestovatelským kamarádem a rozhodli jsme se do toho jít. Kvůli mým státnicím a stěhování jsem mohla vyrazit až začátkem června. Na náš osudový ostrov Tioman jsme přijeli 8.6. a Míša už tam byla.
Je vtipný, že člověk musí odjet až do Malajsie, aby tam potkal spřízněnou duši z Budějovic. Hned jsme si padly do oka. Obě máme podobné myšlení, stejný smysl pro humor, obě chceme chvíli cestovat a zjistit, co od života vlastně očekáváme.
Vesmír propojil naše cesty a není to náhoda. Teď už jen uvidíme, kam nás vítr zavane a jaká dobrodružství společně prožijeme.
Podle Míši
Na jaře jsem se odhodlala požádat v práci o měsíc neplaceného volna, abych mohla vycestovat a utřídit si myšlenky. V práci mi vyšli vstříc, nejspíš proto, že mě dobře znají a vědí, že těch myšlenek mám v hlavě opravdu hodně.
Ozvala jsem se svojí dávné kamarádce Páje, která se provdala v Malajsii a žije na ostrově Tioman. Zrovna se jí hodila pomoc v kavárně a návštěvu z Česka vždycky ocení. A tak jsem se vydala do Malajsie.
Netrvalo to ani týden a přijeli na pomoc další dva Češi. Jedním z nich byla Klárka. Holčina, se kterou jsme si hned sedly téměř po všech směrech. Strávily jsem spolu měsíc na Tiomanu a po odjezdu zůstaly v kontaktu. Neuplynul ani půl rok a my už jsme plánovaly naši velkou společnou výpravu. A nezůstalo jen u plánů, přičemž důkazem je i tento blog. Jsem opravdu zvědavá, jaká dobrodružství na nás čekají.
Podle Vesmíru
Říkal jsem si, koho bych to jenom poslal do té nové kavárničky na Tiomanu? Jaké osudy tam spletu dohromady? No, jistě, tyhle dvě vypadají jako ideální adeptky. S těma by mohla být sranda. A to nejenom v Malajsii…